Je poslední službou zesnulému, při níž se Církev s pozůstalými modlí za jeho duši. Proto při církevním obřadu, ani před ním nebo po něm nemají místo žádné nekřesťanské zvyky, které se, bohužel, ještě udržují. Při těchto obřadech nemá místo občanské rozloučení, protože to vzniklo za totality jako vnucování státní moci, jejím cílem bylo ateizovat společnost, odvádět ji od náboženských obřadů. Proto je věřící křesťané nevyžadují. Při pohřebních obřadech nemá místo ani „odprošování zesnulého“.
Při pohřebním obřadu je možné přednést projev na rozloučenou. Církevní předpisy stanoví, že to má být v závěru pohřbu, nad hrobem. Zde se mohou se zesnulým rozloučit jeho spolupracovníci, přátelé, známí.
- Pohřeb zesnulého je třeba nejprve nahlásit v některé pohřební službě, kterou pozůstalí zvolí.
- Zvolená pohřební služba posoudí časové možnosti, kdy se může pohřeb konat (zkoordinuje termíny pohřebních služeb, termíny farností, pohřby jiných církví, státní pohřby; tuto koordinaci nezabezpečuje farní úřad).
- Pohřební služba po zjištění časových možností kontaktuje příslušný farní úřad podle bydliště zesnulého a podle přání příbuzných dohodne s farním úřadem den, hodinu a místo pohřbu.
- Prosíme, nepovažujte termín za dohodnutý bez odsouhlasení farním úřadem, kněz nemusí být v té době k dispozici.
- Někdo z nejbližších příbuzných přijde na farní úřad, přinese originál úmrtního listu pro zápis do církevní matriky. Úmrtní list musí mít razítko státní matriky.
Zádušní sv. Liturgie za zemřelého je po dohodě s knězem.